search

PROHLÍDKA VĚŽE

od 27. 7. v 9.20, kostel Nanebevzetí Panny Marie

Časy prohlídek 27. 7. a 28. 7. 2019

Sobota, neděle   9.20, 10.00, 10.40, 11.20, 13.20, 14.00, 14.40, 15.20, 16.00, 16. 40, 17. 20, 18.00

 

Časy prohlídek 29. 7. - 1. 9. 2019

Pondělí, středa   9.20, 10.00, 10.40, 11.20, 13.20, 14.00, 14.40, 15.20, 16.00
Úterý, čtvrtek, pátek   9.20, 10.00, 10.40, 11.20, 13.20, 14.00, 14.40, 15.20
Sobota, neděle, svátek   9.20, 10.00, 10.40, 11.20, 13.20, 14.00, 14.40, 15.20, 16.00

 

Cena prohlídky 50/30 Kč, prohlídka trvá 40 minut, maximálně 15 osob / 1 prohlídka
Vstupenky k zakoupení na určitý čas vždy v den prohlídky v KIC Ivančice

Provozní řád naleznete zde.

Virtuální prohlídka z ivančické věže: http://mesto.ivancice.pano3d.eu/

 

IVANČICKÁ VĚŽ

Ivančická věž podle posledního měření r. 2003 vysoká 47,062 m a to od paty věže (nadmořská výška 208,848 m) do středu makovice. Od země k zábradlí věže měří 30 m. Celková výška věže – od paty ke špičce kříže – je 50 m. Věž je svým způsobem hradní věží a dříve stávala osamoceně. Její nejstarší části, první dvě poschodí, pocházejí ze 13. století. Ke konci 14. století bylo přistavěno cihelné patro zvonice a věž byla zakončena homolovitým tvarem, na jehož vrcholu byl kamenný gotický kříž, který nyní zdobí střechu farního chrámu. Teprve ve druhé polovině 16. století byla věž zvýšena o další, obytné patro. V něm je ještě zachován krb a místnosti pro věžníka. Věžní homole byla snížena homole a vystavěny budky na ciferníky. Věž byla zakončena glorietkou s helmicí. Před tím bývaly hodiny na Kounické bráně a věžník hodiny vytruboval. Posledním zvoníkem na ivančické věži byl Ignác Psota, který bydlel na věži se svojí rodinou. Zemřel 21. prosince 1941. V roce 1946 bylo ke zvonům zavedeno elektrické vedení. Současnou podobu dostala věž v roce 1853, kdy helmice byla nahrazena jehlancem a na jeho vrchol byl pomocí školních dětí zasazen císařský orel, který byl při opravě věže v roce 1929 nahrazen moravskou orlicí. Poslední oprava věže byla prováděna v roce 1993.

Na věži je pět zvonů.

Tři ve zvonici:

MEDIAN z roku 1498 je od mistrů zvonařů Jana a Ondřeje a váží 845 kg
JAKUB z roku 1505 je od mistra zvonaře Jeronýma a váží 560 kg
SANKTUS je zvonek z roku 1936 a váží 28 kg.

Další dva zvony jsou v glorietce věže (odbíjí čtvrtky a celé)

Na věží býval i tzv. VELKÝ ZVON (MARIA), který vážil 3100 kg! Za II. světové války byl však sňat a použit pro válečné účely.

Zajímavou událostí, která se natrvalo zapsala do dějin města byl 27. červenec 1879, kdy věž hrozila sesutím. Věž, která stávala osamoceně, nebyla vázána s kostelem, a jak se postupně přistavovala, zapomínalo se na nepříliš pevné základy. Ty sedly a věž se odtrhla od kostela o 14 cm a naklonila se na západní stranu, která se roztrhla od spodku až k ciferníku. Komise znalců tvrdila, že věž do 24 hodin spadne. Ivančičtí stavitelé Josef Kočí a Václav Hans ji však podezdili a vrátili ji do původní polohy. Práce tesařské prováděl Rudolf Hans. Na opravě věže se pracovalo nepřetržitě do 29. listopadu, kdy byly tyto záchranné práce zdárně dokončeny. (V I. poschodí je možné vidět, jak zdi jsou staženy železnými pruty.)

 

LEGENDY A POVĚSTI

Původně se ivančičtí měšťané nemohli dohodnout, zda-li za peníze, kterých měli velké množství (městu se velmi dařilo – vinařství, řemesla, trhy), postaví věž, nebo zakoupí městečko Oslavany s jeho panstvím. Nakonec zvítězil zdravý rozum a ivančičtí raději postavili věž. Bývali radní tenkrát opravdu moudří.

Helena Lisická: Pověsti starých měst

Za dávných časů býval hřbitov kolem kostela. Z jednoho hrobu vycházel v noci mrtvý, jenž vždy košili ze sebe odhodil a chodil do domu za kostelem, v němž bydlel varhaník. Věžník Lojín však rychle jednou sešel ke hrobu a košili vzal sebou nahoru. Umrlec vrátiv se a nenaleznuv své košile zvolal na věžníka: „Dej mi mou košili!“ Věžník mu odpověděl: „Pojď si pro ni!“ A skutečně! Umrlec stoupal po schodech vzhůru. Ze strachu udeřil zvoník na velký zvon. V tom okamžiku se tělo mrtvého rozpadlo na prach. Od té doby visí na tom místě ve věži na památku kříž.

Autor neznámý

„Strach z nemrtvých“ – případ vampyrismu v Ivančicích v roce 1617 Místní měšťan prý vstával z hrobu a zahubil řadu lidí. Byl povolán kat, který jeho tělo vykopal a rozsekal na kusy. Při tom však prý  z nebožtíkových úst začala kapat krev...

L. Budinský: „Strach z nemrtvých“ – Magazín LN 2/98

 

NĚKOLIK ČÍSEL O IVANČICKÉ VĚŽI

  • Celková výška věže od terénu ke středu makovice je 47,062 m.
  • Od země ke špičce kříže měří věž 50 m.
  • Od země po horní část zábradlí měří 30 m.
  • Hmotnost zdiva je 6800 tun.
  • Průměr hodinových ciferníků je 216 cm.
  • Velké rafičky měří 1 m, malé 65 cm.
  • Výška římských číslice je 33 cm.
  • Pozlacený kříž na vrcholku věže je 80 cm vysoký a 54 cm široký.
  • Moravská orlice pod ním je měděná, 90 cm vysoká s rozpětím křídel 70 cm. Na prsou má znak města – tři zlaté poháry.
  • Pozlacená báň – makovice, má průměr 50 cm a jsou v ní uloženy písemnosti a platidla. Poslední otevření makovice a vložení nových písemností se uskutečnilo 1. září 1993 u příležitosti opravy věže.
  • Počet schodů na ochoz věže (včetně půlschodků) čítá 140.
  • Hodiny na ivančické věži jsou od výrobce OPP Vyškov a byly instalovány v květnu r. 1984. Původní hodiny byly z roku 1909.

 

Zpracoval Vladimír Voborný

 

UDÁLOST

3. července roku 1639 byl sňat orel z vrcholku věže, protože obě hlavy zlomil vítr. Sňal jej dolů bez jakéhokoliv lešení obecní mlynář Jiřík Schulte. Opravil jej zámečník Schubert a mlynář Jiřík zase vrátil orla na místo. Ve středu 18. dubna 1945, v den osvobození Ivančic Rudou armádou byla výstřelem z děla zasažena ivančická věž. Dobře mířená střela z Kounického předměstí postupujících rudoarmějců zasáhla východní ciferník věžních hodin. Ty se zastavily za pět minut jedenáct.

V prosince roku 1914 otřásla Ivančicemi sebevražda frontového vojáka Václava Hanse, který trávil v rodném městě dovolenou. V. Hans, než by se vrátil zpět na bojiště, vyřešil bolestivé dilema 7. prosince sebevražedným skokem z kostelní věže. Obyvatelstvo si tak mohlo učinit přibližnou představu o hrůzách panujících na „bitevních polích...“

(Ivančice – Dějiny města, str. 387-388)

Pozn.: Skočil ze západního okna patra se zvonicí.